Významní potomci našich slavných rodáků.

Můj přítel RNDr. František Tonar, dlouholetý učitel a historik, napsal řadu publikací, článků a přispíval do různých časopisů. Největší měrou se podílel na vydání knih Karla Hudce =Okolo Molenburka teče voda čisťounká= a románu =Dva dvory=. I ve svých 83 létech se aktivně věnuje historii a v současné době dokončuje připravovaný genealogický sborník o rodu molenburských Hudců, pocházejících ze statku u „Hadamů“.

Při našem setkání mi vyprávěl, že slyšel již v době svého mládí, z vyprávění a ze vzpomínek svého dědy Vincence (který byl také v Molenburku starostou) a své maminky Anny, nejstarší jeho dcery o hospodářích, obyvatelích Molenburku a jejich životě.

Krátce z jeho vyprávění: Děda Vincek (Vincenc Hudec hospodařil na statku č.4 =U Várů=), po tragickém úmrtí manželky (mé babičky) Andělíny, roz. Hlaváčkové-Ševčíkové grunt v Molenburku prodal a s celou rodinou se odstěhoval v roce 1924 do Jehnic. Mé mamince bylo tehdy již 22 let a celé mládí a dospívání prožila v Molenburku. Z Jehnic se provdala za Stanislava Tonara do sousedního Ořešína, kde společně hospodařili na malé zemědělské usedlosti. Maminka velice ráda a často se ve vzpomínkách vracela do svého mládí prožitého v rodném Molenburku a nejrůznější příběhy nám mnohokrát vyprávěla. Vybavují se mi vzpomínky jednak na moji maminku a jednak na její a dědovo vyprávění o Molenburku, které jsem vždy s napětím a velkým zájmem poslouchal. Maminka také ráda vyprávěla o molenburkých vápenících, jak se pálilo vápno, jak ji a ostatní sourozence tatínek (Vincek) brával do Prostějova na trh, kam jezdil s vápnem, jak Lóza, známý molenburský vápeník v době 1. světové války, kdy otec byl na vojně, pomáhal rodině při pálení vápna, jak se svojí maminkou v době nepřítomnosti otce hospodářství samy řídily. Jako nejstarší jí byla vždy pravou rukou … Ráda vzpomínala na každoroční pouti do Sloupa a do Pustiměře. Mnohokrát nám vyprávěla pověst o nalezeném zvonu u Panské skály, jak pustiměřský zvon od Panské skály vyzváněl, když prý se blížili s procesím k Pustiměři, jako děti jsme vždy s napětím naslouchaly, zda zvon při vítacím zvonění opravdu vyzvání pověst o svém nalezení: „Svi-ně mě vy-ry-la, pan-na m ne na-lez-la, vzkaž-te ji po-zdra-vit, aby sem při-šla“…, ráda vzpomínala na učitele Tenoru, ... a řadu jiných a jiných příhod a vzkazek…

Z výše uvedeného sborníku mi poslal studii o Janu Hudcovi, svém prastrýci, ve které velmi podrobně popisuje život a dílo našeho rodáka Jana Hudce, který má pamětní desku na rodném statku č.1 "U Hadamů". kterou uvádím v příloženém souboru, protože jsem chtěl zachovat její pěknou knižní podobu. Věřím, že mnozí z vás si rádi připomenou naše významné rodáky a jejich život v našem Molenburku. Klepnutím na přiložený soubor otevřete uvedenou studii.