Setkání s Vicki
Vydáno: před 11 lety | Autor: Jana Sehnalová | Kategorie: Projekty
Komentáře: 4× | Počet přečtení: 33749×
Nedávno jsem psala článek o jedné Američance jménem Vicki Sundleaf Zacek, která hledala své příbuzné, pocházející z Vysočan.
Pátrala po nich intenzivně 15 let a nakonec se jí po tak dlouhé době podařilo se svými příbuznými setkat.
A protože jsme jí v pátrání po jejích kořenech pomáhali i my - žáci 4. a 5. ročníku spolu s paní učitelkou Rezkovou, která nám pomohla s překladem dopisů, mohli jsme na naší škole paní Vicki s manželem koncem června osobně přivítat.
Setkání s Vicki bylo dojemné, pro všechny. Vše začalo jejím mailem na adresu školy, ve kterém se představovala a prosila o pomoc při hledání svých příbuzných ve Vysočanech. Její dědeček jako 19 letý mladík spolu se svou 16 letou sestrou připlul do Ameriky před 1. sv. válkou a již tam zůstal. Malé Vicki Zacek se její příjmení zdálo velmi zvláštní a tak později, už jako dospělá, začala pátrat po svých kořenech. Během těch 15 let se dozvěděla o Molenburku a začátkem září loňského roku zaslala několik mailů i do našich Vysočan. Paní ředitelka odpověděla na ten první, velmi zmatený mail, přeložený do češtiny automatickým překladačem. Vicki reagovala velmi rychle a tak netrvalo dlouho a začali jsme si dopisovat. Poprosila jsem Vicki, aby psala maily v krátkých jednoduchých větách a tak mohli žáci 4. a 5. roč. číst věty v angličtině nejen z učebnice, ale přímo „ze života“. Zrodilo se krásné mailové přátelství mezi paní Vicki, mnou a nejstaršími dětmi ze školy. Psali jsme si o sobě, posílali fotky a malé dárečky. Děti povídali o Vicki ve svých rodinách a pátrali po jejích předcích. Nakonec se ukázalo, že její příbuzní opravdu ve Vysočanech žijí a Vicki byla šťastná, že její pátrání bylo úspěšné. 14. 6. 2013 přiletěla i s manželem do Prahy, kde ji již její nově nalezení příbuzní očekávali a odvezli si ji do Vysočan. V úterý 18. 6. jsme se s Vicki konečně setkali i my, ve škole. Připravili jsme pro ni a jejího manžela Rodnyho loutkové divadelní představení v angličtině, pohádku O Červené Karkulce. Všichni jsme se v ní vystřídali a tak mohli předvést svoji angličtinu v praxi.
Představení se líbilo, Vicki byla dojatá. Rozdala dětem milé americké krabičky s mnoha drobnými dárečky uvnitř. I ona od nás dostala dárek. Papírový strom vytvořený z mnoha přáníček ve tvaru květů. Do každého květu děti vepsaly poděkování a přání pro Vicki. Vicki nám poděkovala za pomoc při pátrání po svých příbuzných a pozvala všechny k sobě domů – do Kalifornie. Potom ještě chvíli odpovídala na všetečné otázky našich žáků a pak jsme se už museli rozloučit.
Setkání s Vicki bylo úžasné. Mnozí z našich žáků se vůbec poprvé setkali s cizinci nebo aspoň s cizinci z tak daleké země. Většina z nich poprvé slyšela anglicky mluvit rodilého mluvčího. Věřím, že pochopili, jak důležité je umět se domluvit ve světě. Dostali pozvání k návštěvě Ameriky. Věřím, že ho jednoho dne využijí. S Vicki budeme určitě v kontaktu i nadále, její adresa zůstane ve škole pro všechny, kdo se rozhodnou Vicki v Americe navštívit. Pro všechny žáky naší školy je toto pozvání velikou šancí jednoho dne vyjet do světa a naučit se cizí jazyk, jazyk, kterým se domluví po celém světě. Dopřejme svým dětem jednou tuto možnost, tak jak ji i moji rodiče před již mnoha lety dopřáli mně. Budu jim za to celý život vděčná.
Kateřina Rezková
Další odkazy
Komentáře (4)
Antonín Jirušek, před 11 lety
Potěšil mne pěkný článek o návštěvě mé prasestřenice Paní Vicki ve Vysočanech. Pokud se o návštěvě chcete dovědět více, tak se můžete podívat na můj web:
http://www.patriot-vysocan.cz/ v části „Novinky,“ kde je o její návštěvě napsáno podrobněji. Také se můžete podívat na krátkou prezentaci na odkazu: Vicki a na kratičké video z návštěvy školy na odkazu: http://youtu.be/uWjERe76XJM
Bohužel komentář neumožňuje otevřít odkazy přímo, takže si musíte zadat můj uvedený web do svého počítače a tam vše otevřete, nebo by to paní ředitelka musela doplnit do svého článku.
Antonín Jirušek, před 11 lety
Pro paní Vicki, kterou jistě článek potěší, tak jsem to přiložil v angličtině. A.J.
For Vicki.
I recently wrote an article about one American named Vicki
Sundleaf Zacek, who sought their relatives from Vysočany
She searched for them intensively 15 years and finally, we managed
for her to meet her relatives.
And because we (the pupils of the 4th and 5th class and our teacher,
lady Rezková) helped her in searching for her roots, and our teacher
also helped us to translate the letters, we could have welcomed Mrs. Vicki and
her husband in the flesh in our school at the end of June.
Meeting Vicki was moving for all of us. It all started with her e-mail
Addressed to our school in which she introduced herself and asked
for help in finding her relatives in Vysocany. At the age of 19 her grandfather
with his 16 year old sister arrived in America before the First World War and
stayed there. Little Vicki Zacek found her surname very strange, so later,
as an adult, she began searching for her roots. During
those 15 years she learned about Molenburk, and at the beginning of last September
she sent several e-mails to our Vysočany. The director responded to
the first, very confused e-mail translated into Czech by the automatic
translator. Vicki responded very quickly and it did not take long and
we were in correspondence. I asked Vicki to write e-mails in short, simple
sentences, so the pupils of the 4th and 5th year could read English sentences not only
in textbooks but directly "from life". So the beautiful e-mail-friendship between
Mrs. Vicki, me and the oldest children in our school was born this way.
We wrote about ourselves, sent photos and small
gifts. The children talked about Vicki in their families and searched for
her ancestors. It turned out that her relatives really live in Vysočany
and Vicki was happy about the successful search. On 14 June 2013, she and her husband
arrived in Prague where they were expected by her newly found relatives and they
took her to Vysočany.
On 18 June, we finally met Vicki in our school. We prepared for her and her husband
Rodney puppet performance in English – the fairy tale called The Little Red Riding
Hood. All of us participated in this performance, so we could demonstrate our
English.
The performance was successful and Vicki was moved. She gave the children
nice American boxes with small gifts in them. She also received a gift from
us. A paper tree created from many greeting cards in the shape of
flowers. In each flower the children wrote a thank-you for Vicki.
Vicki thanked us for the assistance in searching for her relatives and invited
everyone to her home in California. After that, she answered many questions
of our students, and then, we had to say goodbye.
Meeting Vicki was amazing. Many of our students
met a foreigner from such remote country for the first time.
Most of them heard a native English speaker for the first time. I
believe they realized how important is to be able to communicate
in the world. They received an invitation to visit America. I believe that
one day, they will use it. We will be in touch with Vicki, her address will be
at school for all the kids who decide to see Vicki in America.
For all our students, this invitation is a great chance to leave for the world one
day and learn a foreign language, the language that is used by many people around the world.
Let our children have this possibility once. As our parents did it for me many years ago.
I will be thankful for that for the rest of my life.
VICKI ZACEK , před 11 lety
Thank you so much for the nice article. It was the trip of a lifetime for me. I am so proud to know that I came from Vysocany. I hope I can do a project with the children again this year.
Alex, před 11 lety
Pekny clanek, cirou nahodou je Vicki moje kamaradka, pred tydnem jsem byla u ni a ona byla z navstevy v cesku neskutecne nadsena a stastna. Rikala ze ji to zmenilo zivot a uplne z ni srsela radost, kdyz o vas vsech mluvila a ukazovala mi videa obrazky a vsechno co si dovezla.
Nez jela do cech, tak mi ukazovala co vsechno ma pro deti a jak se tesi. Byla tak moc natesena, ze jsem mela trochu i strach, aby nebyla zklamana z premrstenych ocekavani.
Ale jsem strasne rada, ze bylo vse tak super a ona se vratila stastna jak blecha:)) a nadsena jak byli vsichni mili a pratelsti, byla jsem stastna za ni, ze ty roky patrani se ji vratilo.uplne mela slzy v ocich kdyz mi o tom rikala:)
A pry se uz tesi jak za ni dojedete :).